Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

Všechny novinky

Pomalovaný vlaky už patří naší minulosti

19. 9. 2014:V galerii tzb právě probíhá výstava The Art of Remark 3. Praha: Vabanque, poslední z třídílného projektu, který prezentuje český a německý street art ve spolupráci s pražskou Trafo Gallery. V rozhovoru s Mariannou Placákovou se umělci, Epos 257, HRSMAN-BAY: AN 164, Mind, vyjadřují ke svým vystaveným pracím. Jedná se o videa, která bezprostředně dokumentují zásahy v berlínských ulicích, dva objekty komentující prezentaci street artu v galerijním prostoru a venkovní instalaci, která se nachází nadohled od tzb. Výstava potrvá do 25. září 2014.

Jak vznikla vaše spolupráce na tomto projektu?
Mind
: To, jakým způsobem jsme se dali dohromady, souvisí určitě s naším graffiti backgroundem. My se známe určitě víc než deset let. To, že jsme byli přizvaný k tomuto projektu, je pro mě hodně symbolický, protože jsme společně s těmahle klukama jezdili dřív do Berlína dělat graffiti, a lidi, který jsme tu znali, teď přijeli v rámci těchhle výstav k nám do Prahy.

Street art souvisí s osobním zabydlováním veřejného prostoru. Pro jednu z vašich akcí, kdy jste na berlínskou ulici přimalovali přechod pro chodce, jste zvolili křižovatku u Eberswalder Straße a Schönhauser Allee. Jak jste vybírali?
Mind:
Ten Prenzlauer Berg samozřejmě nebyla náhoda. Když jsem byl v Berlíně, tak jsem většinou bydlel v okolí tohoto neighbourhoodu. Mám tu čtvrť rád a přijde mi jako jedna z nejsympatičtějších (společně s Kreuzbergem). A další věc, kterou tu miluju, je nadzemka. Takže jsem apriorně hledal v tomhle sousedství hezkej pohled na nadzemku zároveň s rušnou křižovatkou, kde jezdí hodně aut a chodí davy lidí. Kdyby ta věc totiž byla umístěná v odlehlý ulici, tak by tolik nevyzněla.

Co je pro vás u akcí, které se pohybují na hranici zákona, důležité?
Mind
: Hlavní způsob naší práce je takovej, že finguješ, hraješ, děláš ze sebe někoho jinýho. Zároveň všechno musí vypadat tak, jak má. Například na uniformu lidi hodně slyšej. Stačí prostě nastavit situaci tak, jako že se nic neděje, a můžeš si dělat, co chceš, i v Německu.

Takže žádné problémy v Prenzlauer Bergu nenastaly?
Mind:
Došlo i k dialogu s policií, asi u desátýho pruhu ze sedmnácti. My jsme ale neustoupili ani o krok. Stáli jsme si za tím, že tam oficiálně děláme přechod. Nemáme čas, a navíc jsme ve skluzu. Tak nás ten policajt nakonec nechal pracovat dál.

Jaký je tedy význam českého přechodu pro chodce přeneseného do Berlína?
Mind:
Musím se přiznat k tomu, že jsme původně nevěděli, jak to tady s těma přechodama chodí, a vycházeli jsme z toho, kdy jsme před pár lety v Čechách předělávali pruhy na přechodech na písmena. Teprve na místě jsme zjistili, že tu klasickej českej přechod znamená absolutní přednost pro chodce. Legislativně tu tedy působí přechod jinak. Stejně tak se liší i jeho způsob provedení. I když je to minimální detail, chybí našemu přechodu jeden pruh. Je nedodělanej. V tom je hrozně znát graffiti, taková napůl lemplovost, ale schovaná. Takže já bych řekl, že celá věc vyznívá takovým způsobem, jakým se dnes díváme na současný umění. Graffiti děláme už jen okrajově. Ten přechod se dá brát jako náhrada za ty pomalovaný vlaky, který už patří minulosti.

Jsou zde představeny jen tvoje nové práce?
Epos 257: Většina věcí pro tuto výstavu vychází ze starších projektů, jsou ale naplněný novejma významama. V prvním videu je vidět kolo, který jsem si sám udělal a který mám s Berlínem naprosto spojený. Kolo pro mě znamená nezávislost ve městě. Můžeš na něm kamkoliv přijet a cokoliv si odvízt…

Městské prostředí je na této výstavě návštěvníkovi zprostředkováno zvlášť díky videím. Ty jediný jsi se svou prací expandoval do okolí.
Epos 257:
Co mě ve městě baví, je vytváření absurdních situací. V týhle instalaci jsem použil pomalovanou dlažební kostku, červeno-bílou stejně jako je zbarvený ostatní uliční vybavení. Nazval jsem ji Breaking point. Už dřív mě napadlo udělat dvě ohrady uvnitř sama sebe. Je to trošku paradox. Proč to oplocovat nadvakrát, že jo? A ta kostka je takový vyvrcholení. Když k instalaci přistoupíš, tak můžeš jen tušit, co se uvnitř skrejvá. Líbí se mi, že je to na hranici viditelnosti. Zároveň je instalace viditelná přímo z galerie, kde na ní odkazuje popisek, kterej je v tomhle případě stejně důležitej jako to, co se děje venku.

Zároveň v prostoru galerie vystavuješ i jeden objekt.
Epos 257
: Navázal jsem v něm na čtyři roky starou akci na Palackého náměstí v Praze. Ten objekt, skrumáž plotu by se dalo říct, je vytvořenej ze stejnýho množství materiálu jako jsem použil tehdy. Tentokrát jsem tu věc nazval 49,76 m² veřejného prostoru. To číslo jsem vybral záměrně, protože nikdy nemůžeš přesně vytvořit čtverec o půdorysu 50 metrů čtverečních, a za druhý jsme v Německu, kde vládne taková ta německá preciznost. Zároveň v objektu funguje imaginace toho, že veřejnej prostor v galerii vypadá takovýmto způsobem. Je to zmuchlaná, zesublimovaná věc. Taková parodie sebe sama.

Tvé video se od ostatních, která zachycují konkrétní zásahy do městské struktury, dost liší. O co se v něm jedná?
HRSMAN-BAY: AN 164:
 Moje běhací video je takovej vyabstrahovanej moment z graffiti videí. Asi to na první pohled může dojít jen člověku, kterej se někdy věnoval malování graffiti nějak aktivnějc. Parta lidí maluje vlak a najednou přichází security, policie nebo vznikne nějakej problém. A někdo z těch kluků čapne kameru, která je natáčí a utíká pryč. Většinou to bývá tak dvouvteřinovej záběr, jak se to mihotá, a pak jde do stmívačky. Moje video není z žádný konkrétní akce, prostě jsem ho nafejkoval. Šlo mi o to vytáhnout něco naprosto nepodstatnýho, schovanýho a nedůležitýho, moment, kterej spojuje graffiti videa po celym světě.

A k objektu vytvořenému z dvou stovek sprejů?
HRSMAN-BAY: AN 164:
Grafiťák pochopí.

Marianna Placáková

Fotografie: Alena Drahokoupilová